Vydáno: 19. března 2021
Žánr: americana, folk, country folk, pop
Délka: 45 minut
Deset let na hudební scéně a stejně jí někteří lidé nemohou přijít na jméno. Lana Del Rey už od začátku své kariéry vzbuzuje jisté kontroverze. V počátcích její hudební dráhy jí mnozí vyčítali, že romantizuje depresi, glorifikuje násilí a "staré časy". Naživo taky prý nebyla přesvědčivá, což sama nemůžu posoudit, nicméně kvůli tomu nevystoupila několik let v televizi. Kdo chtěl, s každou deskou ji mohl vytknout neautentičnost a unylost. Přesto Laně nemůžeme upřít jistou dávku invence a čerstvého vzduchu, které do hudební branže přinesla. V posledních měsících čelila kritice hlavně díky svým výlevům a komentářům na sociálních sítích, které podle mého názoru byly naprosto zbytné a tak špatně podané, že je musela několikrát vysvětlovat (o ženách v hudebním průmyslu, o coveru alba). I já se může řadit mezi její fanoušky, znám Lany tvorbu už od jejího debutové singlu Video Games, díky kterému jsem si zamilovala její první album Born To Die, a to mi bylo teprve 14 let. Tak nějak tady vždy byla, ale ne vždy mnou její hudba rezonovala. Lidé se mění a stejně tak i Lana Del Rey.
Lana Del Rey je trochu jako chameleon. Nesnaží se jet v zajetých kolejích a dělá si věci po svém. A to nemluvím jen o hudbě, ale také o tom, jak se staví k celému hudebnímu průmyslu. Je typická svým hudebním přednesem a melancholickým podáním svých životních minipříběhů o lidských vztazích. Prosadila se v mainstreamu, její první písničky se dokonce hrály na komerčních stanicích. Těm časům už odzvonilo, ale stále můžeme říct, že je Lana Del Rey oblíbená a ceněná fanoušky kritiky.
Chemtrails Over The Country Club, společně s Lany předchozím albem Norman Fucking Rockwell, fungují trochu jako vzpomínky. Jednotlivé skladby, stejně jako jednotlivé vzpomínky, od sebe někdy tak úplně nerozeznáte. Nejde o snadno rozeznatelné obrazy, táhnou se, přelévají se jedna do druhé, míchají se. Zachytíte nějakou náladu a ta je v okamžiku pryč. Na její místo nastoupí nová a tak dále. Samozřejmě posloucháme jistá alba kvůli písničkám. A některá kvůli jejich náladě. Třeba proto, že jsou pro nás nostalgická. Toto album je nostalgické i přesto, že ještě voní novotou. Lana Del Rey je komplikovaná osobnost. Nemá jen jednu stránku, má jich mnoho a všechny se tak nějak postupně ukazují (nebo neukazují) v jejích textech, které doprovází minimalistické melodie.
Deprese a smutek ale nejsou lidské vlastnosti. A pověstná "královna smutku" teď nezpívá o tom, jak by si přála být mrtvá. Hned úvodní White Dress je přesně tou zajímavou vzpomínkou, která je nejasná, trochu zamlžená a složená z útržků, vzpomínkou na dobu, kdy ještě nebyla slavná ("When I was a waitress wearing a tight dress handling the heat, I wasn't famous just listeting to King Of Leon to the beat") a reflektuje to, jak se cítila ("I only mention it 'cause it was such a scene, and I felt seen"). Lana zpívá neobvykle vysoko, a přesto to netahá za uši. V titulní písni Chemtrails Over The Country Club mimo jiné naráží na to, že často ve svých písničkách zmiňuje Boha ("There's nothing wrong contemplating God"). Tulsa Jesus Freak mi v refrénu nápadně připomíná Venice Bitch z jejího předchozího alba Norman Fucking Rockwell. Let Me Love You Like A Woman byl sice první singl z desky, ale přitom jde o celkem nenápadnou písničku na tomto albu.
Wild At Heart je další z povedených kousků. Taktéž mi připomíná písničku z předchozí desky a to How To Dissapear. Tak trochu naráží na svůj boj se slávou a paparazzi a odkazuje na princeznu Dianu ("The cameras have flashes, they cause the car crashes, but I'm not a star"). I v písničce Not All Who Wanders Are Lost touží Lana po útěku do přírody. V Yosemite popisuje způsob, kterým se vztah mění v průběhu času. Písničku chtěla původně zařadit na album Lust For Life, ale v té době by nebyla autentická, proto se rozhodla dát tomu čas. S písničkou Breaking Up Slowly pomohla Laně country zpěvačka Nikki Lane. Což mně při prvním poslechu alba poněkud zmátlo, protože Nikki zpívá na začátku a já měla za to, že jde o Lanu s modulátorem hlasu. Se závěrečnou skladbou For Free, což je cover písničky od Joni Mitchell z roku 1970, vypomohly Laně zpěvačky Zella Day a Weyes Blood.
Chemtrails Over The Country Club, stejně jako zpěvaččiny mnohé předchozí nahrávky, zaslouží soustředěný poslech. Asi se nejedná o hudbu určenou pro kulisu k vaření a ke čtení, protože by vám mohlo uniknout spoustu zajímavých detailů. S novým albem se můžete ponořit do světa Lany Del Rey, který si jakoby žije svým vlastním životem, absolutně nedotknutý tím, co se děje okolo. Jestli máte rádi Lanu Del Rey a její hudbu, s chutí do toho. Jestli ne, neočekávejte, že byste na této nahrávce našli něco extrémně odlišného od jejích předchozích kousků.
Seznam skladeb:
1. White Dress
2. Chemtrails Over The Country Club
3. Tulsa Jesus Freak
4. Let Me Love You Like A Woman
5. Wild At Heart
6. Dark But Just A Game
7. Not All Who Wanders Are Lost
8. Yosemite
9. Breaking Up Slowly ft. Nikki Lane
10. Dance Till We Die
11. For Free ft. Zella Day & Weyes Blood
Hodnocení: 75%
Jo tu mám ráda
OdpovědětVymazat